MICHEL HOUELLEBECQ: PODVOLENÍ

17. února 2019 v 20:51 | Em Age |  Četla jsem to
Knihu Podvolení od Michela Houellebecqa jsem si sehnala na základě doporučení pod čarou v knize Prolomení hradeb od pana Petra Hampla, na kterou v dohledné době také přibude recenze; pan Hampl bude mít v březnu v Praze seminář, na který bych ráda jela, proto bych recenzi jeho knihy chtěla vytvořit až po setkání s ním. Kniha Prolomení hradeb je výborná, i když od Podvolení se výrazně liší už jenom v tom, že Podvolení je román a Prolomení hradeb je studie, nicméně čekala jsem, že mě Podvolení velice zaujme už jen z důvodu tématiky.

Nestalo se. Kniha Podvolení, ač je v ní popsáno velmi zajímavé téma, mě naprosto zklamala.

Příběh se odehrává v roce 2022, kdy Národní frontu Marine Le Pen v prezidentských volbách porazí předseda muslimské strany Ben Abbas, který si ihned ve Francii začíná vynucovat nové islámské pořádky. Pro hlavního hrdinu knihy je to teoreticky problém, protože nová vláda Bena Abbase chce změnit hlavně školství (samozřejmě; vychovávat novou ovčí muslimskou generaci se musí začít právě ve škole) a hlavní hrdina je vysokoškolský profesor. Celá kniha koketuje s myšlenkou, že než abychom bojovali za to, čemu věříme, islámu se sami podvolíme už třeba z naší křesťanské morálky, ale možná z vědomí a uvědomění si dekadence západního světa.

Je to zajímavá myšlenka, o tom není pochyb. Stylem, jakým ale byla v knize prezentována a celou dobu čtenáři podávána, mi přišla více než nevěrohodná, až naivní. Nemluvě ani o tom, že postava hlavního hrdiny mi po celých 220 stran byla silně nesympatická, až jsem ji skoro vnímala jako antihrdinu. Kniha ještě ke všemu je psána v ich-formě, takže mi postava vysokoškolského profesora literaury tím více a rychleji zalézala pod kůži a štvala mě, jak mě krmil svými nihilistickými kecy o ženách a o literatuře.

Hlavní hrdina mě začínal iritiovat už jeho neschopností ke komukoli cokoli cítit, což by nebylo tak hrozné, ale pokračovalo to přes situace, kdy se více či méně přiznává, že ženy jsou pro něj jenom prostředkem pro sex (což neváhal hezky popsat tím, že každý rok v září si vybírá ze svých studentek nějakou milenku, se kterou je rok, ale před prázdninami se s ní musí rozejít, aby uvolnila místo další studentce) a jeho laxnost vůči jediné ženě, které ho opravdu milovala, mojí míru nesympatií vůči němu ještě více prohloubila.

Nebyla to ale jenom nechuť k hlavní postavě, a nebyl to ani všudypřítomný alkohol, kterému se snad všechny postavy včetně muslimů hojně oddávali, co knihu Podvolení v mých očích degradovalo. Byla to především naivita, s jakou v podstatě celá Francie přijala "nový režim". Ženy se začaly zahalovat - ale za celou knihu jsme neslyšeli o jediném protestu proti diskriminaci, který by ženy někde spáchaly (což by v reálném světě určitě spáchaly!). Od výhry muslima Ben Abbese se v podstatě o problematice nastolení islámského režimu v tehdy svobodné zemi vůbec nikde nehovořilo - v žádném dialogu, hrdina sám o tom dokonce ani nepřemýšlel - o tom, že se lidé vzdávají své svobody - ale téměř plynule a okamžitě přijal islám jako normální součást Francie. A nalil si k tomu další sklenici vína.

Fakt, že hlavní hrdina ke konci knihy přijímá islám a muslima, který ho v podstatě přesvědčil ke konverzi, se dotazuje jen na otázky polygamie a zahalených žen ("Jak si mám vybrat manželku, když je zahalená a já ji nevidím?") a na poslední straně se těší na začátek nového roku, protože už je muslim a budou mu dohozeny nějaké ty manželky, tedy zdroje sexu a domácího jídla, pro mě Podvolení pohřbil.

To je naprosto neuvěřitelné. Já tomu prostě nevěřím. Podle tohoto naivního scénáře by se taková obří změna jako nový režim ve Francii, určitě nestala. Lidé jsou všechno, ale nejsou naivní, a rozhodně nejsou naivní jako celý národ. Ženy by se nazačaly zahalovat. V zemi by se okamžitě neuzákonila polygamie. Ženy by neodcházely ze svých zaměstnání bez protestů, aby mohly pokojně sloužit doma svým manželům.

Scénář z knihy Podvolení si umím hypoteticky představit, kdyby společně s muslimským Ben Abbesem do Francie přišel totalitní režim. Kdyby Ben Abbas byl diktátor a s jeho vítězstvím padla veškerá demokracie. Znamenalo by to ale, že by EU pokrčila rameny a rameny by krčily i všechny ostatní evropské státy? Že by si všichni řekli "No, Francouzi mají, co si zvolili" a dál situaci ve Francii neřešili? Marine Le Pen, francouzská lvice, by se stáhla a snad by se taky zahalila? Absence jakýchkoli širších úvah (rozumějte mezistátních apod.), které by možná, kdyby se v knize objevily, dodaly ději na uvěřitelnosti, v mých očích knihu ještě více podlomila a ubrala na relevantnosti.

Za mě bych knihu nedoporučila, dávám dvě hvězdičky z pěti právě za nesympatického hrdinu, kterého jsem chtěla profackovat a ke konci knihy se toto nutkání exponenciálně zvyšovalo, a za absolutní nevěrohodnost všeho, co se v knize odehrávalo.


Četli jste knihu Podvolení?

Znáte knihu, ve které jste nenáviděli hlavní postavu?

Jakou?

Je pro vás v knize důležitá uvěřitelnost děje?



 

POMOCT ČI NEPOMOCT? VYHUBLÉ DĚTI V AFRICE

12. února 2019 v 17:03 | Em Age |  Kontroverznosti
Píšu o tématech, o kterých se někteří bojí psát, či o nich mluvit. Znám spoustu lidí, kteří v přímé konverzaci přiznali stejný názor k tématu, o kterém se budeme dnes bavit - většina by se jej ale bohužel bála popsat veřejně. Protože všeobecný názor je takový, že bychom měli pomáhat hladovým dětem v Africe. My se o tom dnes společně pobavíme.

Tohle bude asi již několikáté kontroverzní zamyšlení v řadě a oficiálně se tím moje rubrika "Kontroverznosti" stává nejhojněji doplňovanou. Dnešní článek bude asi zatím nejkontroverznější, k jakému jsem se odhodlala (u Eliss na blogu jsem dokonce napsala, že pokud tento názor napíšu, shoří mi počítač). Pokud patříte k té části lidí, kteří posílají finanční příspěvky pro UNICEF či Archu pro Afriku, měli byste asi právě teď přestat číst tenhle článek, protože vás v průběhu čtení nepotěším a třeba si o mně budete myslet, že jsem pokrytec posedlý ďáblem.


NA TO, ABYS BYLA ŠŤASTNÁ A MĚLA STABILNÍ ŽIVOT, MÁŠ ČAS!

8. února 2019 v 19:18 | Em Age |  Kontroverznosti
Dnes společně probereme toxicitu názoru mého známého, který řekl:

"Na to, abys byla šťastná, a abys měla dobrý plat a stabilní život, máš ještě čas. Tak čtyři, pět let. Minimálně."


Znám poměrně dost lidí, kteří odsuzují mileniály. Znám dost lidí, kteří také tvrdí, že tohle je nejhorší generace, jaká kdy chodila po téhle planetě. I já jsem patřila k těm, kteří tuto generaci kritizovali a možná občas ještě patřím, protože i já jsem přesvědčená o tom, že to, co se momentálně ve světě děje, nemělo nikdy předtím obdoby.

 


SEGREGACE V MUSLIMSKÉ ŠKOLE vs. PŘÍLIŠ HETEROSEXUÁLNÍ SVĚT

3. února 2019 v 15:01 | Em Age |  Stalo se ve světě
V poslední době přicházím ve vodách internetu do styku s opravdu neuvěřitelnými texty / oznámeními / diskusemi. Všechny tyto zprávy komentují to, co se děje v našem nemocném, zvráceném světě. Ráda bych dnes s vámi probrala dvě z nich, které mi přišly nejvíc šokující. Obě z nich jsou z Velké Británie, i když mírou idiocie a zaostalosti bych napoprvé Británii netipovala.

Historické rodiny byly příliš heterosexuální

A začneme hned peprnou a šokující zprávou o britské kurátorce National Trust, která je přesvědčená o tom, že výklad o rodinách v historických budovách je příliš heterosexuální a dává heterosexualitě nepatřičná privilegia. Protože i když je většina lidí na světě heterosexuální, musíme dbát přehnané pozornosti homosexuálům a dokonce i genderové diverzitě! Alespoň podle paní Lennon.


O EVOLUCI POLÁRNÍCH MEDVĚDŮ, O NUTNOSTI MASOVÉHO VYMÍRÁNÍ A O FATÁLNÍCH ZMĚNÁCH

1. února 2019 v 0:46 | Em Age |  Kontroverznosti
Upozornění na kontroverzi úvahy.

Všechno má svůj začátek a všechno má svůj konec - své by o tom mohl vyprávět nejen Herakleitos, ale i lední medvěd, kterému hrozí vyhynutí. Na Zemi by se takový konec druhu jistě nestal poprvé; životu na Zemi hrozilo fatální vymření již mnohokrát, například na přelomu prvohor a druhohor vymřelo téměř 81 % suchozemských i vodních druhů, možná i více.

Přesto znám mnoho lidí, kteří jako kdyby si mysleli, že vymírání druhů za našeho působení na planetě (tj. od té doby, co zde chodíme my, lidé) je prvním vymíráním vůbec a všechna ostatní období byla plná prosperity, hojnosti, souladu a rozmnožování, protože až lidstvo je první zhoubou světa a všeho živého.

Ukázkovým příkladem toho je boj o záchranu ledních medvědů. Zajímalo by mě, jak by ekologičtí aktivisté reagovali na velké permské vymírání v de facto nukleární zimě, kdybychom snad byli žili tehdy v permských prvohorách - i kdybychom nakrásně neměli dost starostí se záchranou vlastního zadku!



EXPERIMENTUJI: ZÁZVOROVÁ OMÁČKA, AVOKÁDOVÉ JEDNODHUBKY

24. ledna 2019 v 14:12 | Em Age |  Uvařila jsem to
Před dvěma roky jsem nevěděla, jak uvařit guláš. Myslím si, že guláš je základna, kterou si musíte projít a vytyčit v další cestě za kulinářskými experimenty.

V pondělí jsem viděla zajímavý recept na Facebooku v podobě videa, ze kterých často čerpám inspiraci. Ve videu se vařilo jídlo pravděpodobně z blízkého východu, vařilo se jehněčí se šafránem a celý recept byl šíleně zdlouhavý a složitý. Nicméně mě zaujala kombinace ingrediencí a rozhodla jsem se něco podobného vyzkoušet.


JAK ZABÍT CUKRÁRNU

19. ledna 2019 v 16:00 | Em Age |  Byla jsem tam
Zdravím vás!

Ráda navštěvuji restaurace, cukrárny, kavárny, burgerárny a všechny zajímavé podniky, které se týkají jídla či pití. Někdy se divím, jak je možné, že už nevážím sto kilo a nepovaluji se na gauči v opojení zákusků a pamlsků. Kdysi před asi šesti lety jsem navštívila cukrárnu v Praze, které se dodnes v mých očích nic nevyrovnalo. Ta cukrárna se jmenuje Ovocný světozor a má několik svých poboček po Praze.



CHCEME PŘIJÍT O SYSTÉM ZNÁMKOVÁNÍ VE ŠKOLÁCH?

15. ledna 2019 v 16:14 | Em Age |  Kontroverznosti
Cituji: "Na sociálních sítích i v médiích se opět rozjela debata, jestli známkování ve škole není přežité. Děti jsou vystresované, pod tlakem, chudáci, takže je lepší jim dávat třeba sluníčka nebo mráčky, ale zase ne moc černé mráčky - a určitě bez deště, aby pak děcka nemusela brát antidepresiva."

Zdá se mi to, nebo generace, která teď vyrůstá, směřuje do jámy pekelné? Neumím si představit, co by vyrostlo z dětí, které ani ve škole, která by je měla připravit na reálný život - kde člověk musí přijmout pozitivní, ale i negativní dopady svých rozhodnutí, činů a přístupu - nejsou na tento systém připravovaní.


KAM TO AŽ DOPRACUJEME S GENDEROVÝMI AUDITY A S DALŠÍMI NESMYSLY

6. ledna 2019 v 16:07 | Em Age |  Kontroverznosti
Dnes jsem viděla velice výživné video, kdy pan Veselý diskutuje s paní Kubálkovou, auditorkou provádějící genderové audity.

Jsem žena, to bych měla říct asi zaprvé.

Samozřejmě vidím, že existují rozdíly mezi muži a ženami na poli nejen pracovním, ale i na poli osobním. V pracovní sféře se může jednat o nižší platy a nižší pozice než mají muži, v osobním životě se může jednat o domácí nasilí. Opravdu si ale nemyslím, že by organizace provádějící genderové audity byly relevantní, protože se zase jedná o případy, kdy se stát či jiná nadřazená organizace snaží mluvit do podnikání.


JAK SE Z KOLEKTIVISMU STANE MARSISMUS PŘI KOLONIZACI MARSU

3. ledna 2019 v 16:49 | Em Age |  Kontroverznosti
(marsismus [-ty] polit. 1. přístup, kterým se vedoucí jednotlivec snaží o udržitelný rozvoj na cizí planetě za použití absolutní moci daného jednotlivce 2. přístup jednotlivce vůči skupině, který na cizí planetě naprosto popře původní idealistickou myšlenku, že všechno je všech)

Před několika lety přišel Bas Lansdorp s myšlenkou vytvořit stálou kolonii na Marsu a začal ji pomalu uvádět v praxi, i když zatím pouze v testovací rovině (chcete-li také letět na Mars (jednosměrně), v České republice letenka stojí 100 Kč), za pomoci simulací obytných buněk v poušti. Projekt mají odstartovat první 4 odvážlivci (dva muži a dvě ženy), kteří na Mars poletí a budou tam dva roky čekat, než přiletí druhá čtveřice odvážlivců - a tak to pravděpodobně bude pokračovat dál, dokud se na Marsu nevytvoří marsismus, což jistě nebude dlouho trvat.

Podle mého názoru je akce dlouhodobě neudržitelná, i za předpokladu plné funkčnosti veškerého vybavení, které s sebou noví Marťané budou mít.


Kam dál